Jak se cizinci učí česky? Díl I. - Začátky

V České republice žije čím dál víc cizinců. S jakými úskalími se potýkají při studiu našeho mateřského jazyka? Rádi bychom se s vámi podělili o zkušenosti z našich kurzů češtiny pro cizince.

Většinou cizinců sice pracují v mezinárodních firmách, kde se běžně mluví anglicky, ale pokusit se zvládnout alespoň základy češtiny se snaží téměř všichni. Něco pochytí od přátel, kteří už něco česky umí nebo od Čechů, se kterými se setkávají; něco mají „z ulice“, ale opravdu učit se začnou až v kurzu. A postupně zjišťují, že „mluvit česky“ vůbec není jednoduché.

Nejprve bojují s výslovností. Každý to má trochu jinak, podle toho jaký je jeho rodný jazyk a jaké další jazyky umí, ale většinou všem dělají problémy dlouhé a krátké samohlásky (rozlišit slova jako „být“ a „byt“ je ze začátku velký oříšek), rozdíl mezi „e“ a „i“ (ze začátku opravdu neslyší rozdíl mezi „lid“ a „led“) dále český přízvuk na první slabice, a pak samozřejmě „ř“ - to umí dobře vyslovit málokdo.

Po pár týdnech už znají docela dost slovíček a nějaká základní gramatická pravidla, přesto mohou mít pocit, že je to čím dál komplikovanější. Naučí se třeba, že koncovka  –a  je ženského rodu (žena, květina, kniha…) a pak najednou narazí na slovo „chleba“. Podobné je to se jmény. Dana, Alena, Jana, to jsou všechno ženy, ale jak to, že koncovku  -a může mít i Vojta a Honza?

Při objednávání v restauraci řeknou jedno pivo, ale pokud jich tam sedí víc, tak dvě už jsou piva a pět dokonce piv! Pokud mají chuť na kávu, musí vědět, že je to „ Dám si kávu“ a ne „káva“.  A i když znají slova „mléko“ a „cukr“, neznamená to ještě, že svou kávu dostanou takovou, jakou ji chtějí, protože „s cukrem“ a „ s mlékem“ je to úplně jiné než „bez cukru“ a „bez mléka“. Nemluvě o tom, že častěji se setkávají s nespisovným tvarem „mlíko“, a to zní zase úplně jinak.

Všichni chtějí vysvětlení, chtějí pochopit proč to tak je a jak to funguje, ale když začnete vysvětlovat složitě pravidla, koncovky pádů a další, může to být demotivující. Kdo by se to všechno chtěl učit zpaměti dobrovolně? Jedna z mála věcí, která v češtině docela jednoduchá je, je minulý čas. Stačí jedna tabulka s tvary pomocného slovesa být, seznam příčestí, vysvětlit princip a je to… To bývá docela dobrý motivační moment pro všechny studenty, kteří přemýšlí, jestli v kurzu pokračovat nebo to vzdát. Když se naučí minulý čas, najednou toho umí říct tolik…o tom co dělali minulý týden, kde byli na dovolené… Bohužel opačný problém nastane, když přijdou na řadu dokonavá a nedokonavá slovesa…. na to se musí jít opatrně ;)

O tom, jakou mají cizinci motivaci učit se češtinu, si budete moct přečíst v příštím článku na našem blogu.

Autor: Andrea