Jak se cizinci učí česky? Díl II. - Motivace

Jakou motivaci mají cizinci, kteří tu žijí a pracují, aby se učili česky? ;)

Mít tu práci a trvalé bydliště k tomu určitě nestačí. Téměř ve všech firmách, kde cizinci pracují, se mluví anglicky. A i když se říká, že Češi moc anglicky neumí, není to pravda. Na té základní úrovni se domluví téměř každý… A když se vás na ulici někdo na něco zeptá lámanou češtinou, určitě taky máte pocit, že když mu odpovíte anglicky, že to pochopí lépe.

Takže k běžnému životu tady výborná znalost češtiny až tak potřebná není. Stačí základy. Začne to být jiné, když si tu takový člověk najde životního partnera. Mít českého přítele nebo českou přítelkyni totiž znamená vídat se často i s jeho rodinou a jeho kamarády. Když jste ve skupině lidí, kde všichni ostatní mluví stejným jazykem (česky) a jen jeden nerozumí, cítí se možná trochu mimo, víc se snaží s tím něco udělat.

Pokud si tu třeba Španěl najde Češku, která umí výborně španělsky, nebo Němec Češku, která umí plynně německy, doma většinou česky moc nemluví…. Je ale velká šance, že i taková partnerka toho svého „donutí“ naučit se česky trochu víc. Někteří pánové těžce nesou, že jejich přítelkyně se bez problémů domluví jejich jazykem ale oni tím jejím ne. Jako motivace to funguje.

Student, který si tu najde lásku, se o češtinu a českou kulturu většinou i víc zajímá. Někdy chodí na hodiny s podivnými dotazy (snaží se třeba porozumět dvojsmyslné reklamě), umí najednou spoustu hovorových výrazů (s ledovým klidem prohlásí třeba „Ty kráso, to je teda síla“) a mají i veselé historky o různých nedorozuměních (jeden mladý muž na návštěvě u rodičů své přítelkyně chtěl pochválit trávník a řekl: „To je krásná kráva!“).

A když se pak ti dva vezmou a založí rodinu, je to ještě lepší… Je legrační slyšet ty německé, francouzské a jiné tatínky, jak se ptají, jaký je rozdíl mezi čůrat, vyčůrat a počůrat, kakat, pokakat a vykakat, jestli je Nanynka běžné jméno a jestli chodit do zelí je něco jako jít na procházku kolem pole.