Jarní metodický seminář s Joem

Moc děkujeme paní učitelce Simoně, která se pravidelně účastní našich letních i semestrálních kurzů, za krásný report z nově otevřeného Metodického semináře pro učitele angličtiny a němčiny.

Úterý 10. dubna 2018 jsem opět strávila v našem Tandemu, tentokrát na speciálním metodickém semináři vedeném Joem. Nebudu se rozepisovat o obsahu semináře, protože bych ho přála zažít každému učiteli, spíš se s vámi dnes podělím o to, co následovalo. Možná si řeknete, že je to u vás zcela běžná situace, ale mne důsledek semináře, či zpětná vazba potěšil víc, než bych čekala.

Po každém letním kurzu přijedu celá nadšená, plná energie a nápadů, jenže chvíli potrvá, než si nově nabyté vědomosti o různých aktivitách se studenty vyzkouším, protože náš letní kurz je úplně první týden v srpnu. Tentokrát jsem odjížděla z Prahy se štosem popsaných papírů, v hlavě jako v úle, samou roztržitostí jsem div nesedla do vlaku v opačném směru, a už jsem se těšila, jak to na ně ve škole vybalím... Vždycky po cestě zpátky přemýšlím, pro koho se mi co bude hodit, dodělávám si ve vlaku poznámky, prostě praštěná učitelka, co svoji práci a děti miluje :) 

Od září řeším problém, že noví prváci nechtějí tolik komunikovat, více se stydí a jejich zkušenost s hodinou angličtiny, která opravdu proběhne v angličtině, není úplně běžná. Nebo se sejdou tak rozdílní studenti, co se znalostí týče, že ti slabší se bojí, stydí, prostě mlčí.

Právě probíráme Austrálii a já s nimi zkusila tuhle aktivitu, na kterou mne právě svými různými typy a aktivitami přivedl Joe. Napsala jsem si na malé lístečky pojmy spojené s Austrálií v takovém počtu, kolik mám ve skupině studentů, a rozdala jim je. Měli čas si promyslet vysvětlení toho, co mají napsáno před sebou, i s možností podívat se do poznámek, případně do mapek a na Smart tabuli jsem rozsvítila vlajku Austrálie. Pak jeden po druhém povídali, v dobrovolném pořadí. Snažila jsem se je hlavně rozmluvit, tak jsem případné chyby opravovala jen opatrně, ale mám je zapsané na další hodinu, že se k nim vrátíme. 

Když se všichni vystřídali, zadala jsem jim v podstatě totéž, ale s tím, že celá skupina si musí domluvit pořadí, jak budou mluvit, aby naplnili informacemi o Austrálii onu pětiminutovku ve 3. části ústních maturit. Nijak jsem nezasahovala do toho, kdo to z nich zorganizuje a jen jsem jim dala čas na přípravu. Před samotným začátkem jsem je ještě upozornila, že pokud si někteří budou své poznámky číst, že musejí zvolnit tempo, které je běžně u čteného textu vyšší než u mluveného.

A pak začali a já se nestačila divit! Z počátku byli trošku nesmělí, ale časový limit je hnal kupředu, takže si pečlivě hlídali, kdo po kom jde, a když ke konci ještě minuta a půl zbývala a všichni už se vystřídali, na můj němý pokyn už honem honem dodávali další a další informace, aby limit splnili. A najednou se zapojovali i ti, co jsou stydlivější a než bys řekl švec, limit byl pryč a oni celí šťastní, že to zvládli, prý dokonce cítili zklamání, že už je konec? A dáme to ještě jednou?

Bylo to pouhých 5 minut, ale byla jsem nadšená, co to s celou skupinou udělalo, jak se podpořili, jak si pomáhali, prostě super!    

A právě díky tomu, že mohu jezdit pro nápady a typy a pomoc na naše Tandemové semináře, mám svoji práci ještě raději! Děkuji!