O velikonočním vačnatci

U protinožců je všechno naruby. Vánoce slaví v létě a Velikonoce na podzim. To Australanům sice nebrání, aby si neposílali přání s jarní tematikou jako jsou obrázky narcisů či kuřátek, ale na jiný neodmyslitelný symbol Velikonoc, zajíčka, se příliš netváří. 

Ušáci nemají v Austrálii zrovna dobrou pověst od doby, kdy je v 18. století dovezli z Evropy první kolonizátoři. Králíci se u protinožců nesetkali s přirozeným nepřítelem a začali se vesele množit. Nevinně vypadající roztomilé zvířátko ve velkém množství napáchalo obrovské škody. Spásá na co přijde a výsledkem je úbytek původních rostlinných a živočišných druhů a také eroze půdy. Není se tak čemu divit, že když Australan vidí veselý obrázek velikonočního zajíčka, žádné veselé myšlenky mu na mysl nepřijdou.

Našli si za něj však náhradu, která je jim mnohem sympatičtější. V Austrálii tak mají velikonočního bandikuta králikovitého, v angličtině známý jako bilby. Patří mezi vačnatce stejně jako klokan nebo koala a s Austrálií je tak neoddělitelně spjat. Vzhledem ale zajíce dost připomíná: má velké uši a často hopká na dlouhých zadních nohou, zrovna jako kreslení zajíčci. Na rozdíl od králíků je ohroženým druhem, v současnosti se v Austrálii vyskytuje jen několik malých odděleně žijících populací bandikuta.

Nápad s velikonočním bandikutem měla v roce 1968 devítiletá Australanka Rose-Marie Dustingová v povídce o velikonočním bandikutovi Billym (Billy The Aussie Easter Bilby). O 11 let později povídku vydala a tím zvýšila povědomí Australanů o tomto ohroženém druhu.

Od roku 1991 začala velikonočního bandikuta propagovat nadace Za Austrálii bez králíků. V regálech obchodů před Velikonocemi čekají stovky čokoládových vačnatců. Výtěžek z jejich prodeje hradí snahy o zachování tohoto ohroženého druhu.

O těchto i jiných netradičních velikonočních zvycích všude po světě si můžete popovídat s rodilými mluvčími, kteří vedou kurzy angličtiny jazykové školy Tandem.

Autor: Denisa Streublová