Výuka češtiny pro cizince očima naší lektorky

Zoufáte si čas od času, jak těžké je naučit se cizí jazyk, ať už angličtinu, němčinu, španělštinu nebo francouzštinu? Samozřejmě, nikdy to není úplná brnkačka, i když mají tyto indoevropské jazyky něco málo společného. Ale přemýšleli jste někdy o tom, jak obtížné asi může být pro cizince s neslovanským mateřským jazykem naučit se česky?

V České republice žije čím dál tím víc cizinců z různých koutů světa. Sice většinou pracují v mezinárodních firmách, kde se běžně mluví anglicky, ale pokusit se zvládnout alespoň základy češtiny se snaží téměř všichni. Běžně to totiž požaduje i sám zaměstnavatel, který pak často nabízí svým zahraničním pracovníkům jazykové kurzy češtiny jako zaměstnanecký benefit. Ačkoli něco pochytí od svých česky mluvících kolegů, známých či přátel, popřípadě „z ulice“, opravdové učení jazyka začíná až v kurzu.

Byt či (ne)být?

Tam postupně zjišťují, že komunikace v češtině není vůbec jednoduchá. Nejprve bojují s výslovností. Tato „bitva“ je individuální dle jejich rodného jazyka a dalších ovládaných jazyků, ale většině dělají problém dlouhé a krátké samohlásky. Rozlišit slova jako „být“ a „byt“ je ze začátku velký oříšek a rozdíl mezi „e“ a „i“ („led“ x „lid“) také neslyší každé cizinecké ucho. Překvapivě problematický bývá i český přízvuk na první slabice, a pak samozřejmě „ř“ - to umí dobře vyslovit málokdo i přes poctivý trénink školkových říkanek.

Po pár týdnech už studenti z ciziny znají docela dost slovíček a nějaká základní gramatická pravidla, přesto mohou mít pocit, že je to čím dál komplikovanější. Naučí se třeba, že koncovka  -a  je ženského rodu (žena, květina, kniha…) a pak najednou narazí na slovo „chleba“. Podobné je to se jmény. Dana, Alena, Jana, to jsou všechno ženy, ale jak to, že koncovku -a může mít i Vojta a Honza? Při objednávání v restauraci řeknou „jedno pivo“, ale pokud jich tam sedí víc, tak dvě už jsou „piva“ a pět dokonce „piv“! Pokud mají chuť na kávu, musí vědět, že se správně říká „Dám si kávu.“ a ne „Dám si káva.“.  A i když znají slova „mléko“ a „cukr“, neznamená to ještě, že svou kávu dostanou takovou, jakou ji chtějí, protože „s cukrem“ a „s mlékem“ je to úplně jiné než „bez cukru“ a „bez mléka“. Nemluvě o tom, že se do toho mohou setkat ještě s nespisovným tvarem „mlíko“, a to zní zase úplně jinak. Všichni chtějí vysvětlení, pochopit, proč to tak je a jak to funguje. Když ale začnete vysvětlovat složitá pravidla, jako například skloňování a pádové koncovky, může to pro ně být spíše demotivující. Kdo by se to všechno chtěl učit zpaměti, a ještě k tomu dobrovolně?

Jedna z mála věcí, která v češtině patří k těm jednodušším, je minulý čas. Stačí jedna tabulka s tvary pomocného slovesa „být“, seznam příčestí minulých, vysvětlení principu a je to. To bývá docela dobrý motivační moment pro všechny studenty, kteří přemýšlí, jestli v kurzu pokračovat nebo to vzdát. Když se naučí minulý čas, najednou toho umí říct tolik: co dělali minulý víkend, kde byli na dovolené atd. Mnohem v menší oblibě jsou pak bohužel dokonavá a nedokonavá slovesa, na ty se musí jít opatrně…

Jazyky lásky

A co vlastně cizince, kteří žijí v Česku, motivuje k tomu, aby se učili česky? Téměř ve všech firmách, které zaměstnávají zahraniční pracovníky, se mluví anglicky. A i když se říká, že Češi angličtinu příliš neovládají, není to pravda. Na té základní úrovni se domluví téměř každý, ať už rukama či nohama. Výborná znalost češtiny u nás tudíž k běžnému životu až tak potřebná není. Stačí základy.

Situace se změní v případě, že si tu cizinec najde životního partnera. Žít v Česku s místním přítelem nebo přítelkyní totiž znamená být v kontaktu i s jeho rodinou a kamarády. A být tím jediným ve skupině lidí, který nerozumí, není úplně příjemné, to je asi jasné. A hurá, motivace je na světě! Student, který si tu najde lásku, se o češtinu a českou kulturu většinou také víc zajímá. Někdy chodí na hodiny s podivnými dotazy – snaží se třeba porozumět dvojsmyslné reklamě, nebo umí najednou spoustu hovorových výrazů – s ledovým klidem prohlásí třeba „Ty kráso, to je teda síla“. Sbírá také zážitky pro své veselé historky pramenící z nedorozumění. Jeden mladý muž chtěl třeba jednou na návštěvě u rodičů své přítelkyně pochválit trávník, a tak směle řekl: „To je ale krásná kráva!“. A když se pak ti dva vezmou a založí rodinu, nastává v jazykové výuce ještě prekérnější situace. Slovní zásobu je totiž třeba rozšířit o další oblast, ve které musí němečtí nebo francouzští tatínci nutně rozlišovat slovesa jako „čůrat“ x „vyčůrat“ x „počůrat“, „kakat“ x „pokakat“ x „vykakat“. No není to matoucí?

Jak vidíte, ani cizinci to s naším rodným jazykem nemají jednoduché. Ale neklesejte na mysli, když se chce (= když máte dostatečnou motivaci), všechno jde. A my vám v té jazykové oblasti rádi pomůžeme – ať už s češtinou nebo s jinou zapeklitou řečí.